Pověst o zahořanském kohoutu
Stalo se v době třicetileté války, že Švédové táhli k Litoměřicům. Císařští se opevnili na zahořanském vršku. Jejich velitel, maršálek Kroner (Jan de la Crone), večer ještě kontroloval hlídky rozmístěné na Křemíně a Holaji. Možná byl nervózní, měl prý u sebe válečnou pokladnu, která v žádném případě nesměla padnout do rukou nepřátel.
Právě když se chystal uložit ke spánku, v noční tmě uslyšel kykyrykýýý!
Kohoutí kokrhání v neobvyklou dobu vzbudilo jeho podezření, i dal hned vyhlásit bojovou pohotovost. A skutečně, Švédové krátce nato pod rouškou tmy překonali Labe a zaútočili. Obránci však byli připravení, útok švédské přesily odrazili a donutili nepřítele k ústupu.
Po skončení války se maršálek Kroner usadil v Zahořanech, zdejší tvrz přestavěl na zámek a pro upomínku na kohouta – zachránce dal na návrší nad Labem vystavět kostel Nejsvětější Trojice. Na věžičku kostela byl usazen plechový kohoutek. Ten zde vydržel hlídat až donedávna, když se ale opravovala střecha v 80. letech 20. století, byla věžička i s kohoutkem sundána, protože hrozil její pád. Od té doby nemají Zahořany svého ochranného kohouta.
Převyprávěno podle místní tradice a knihy V. Marka: Pověsti Litoměřicka